„Takový týden jsme opravdu nečekali. Musíme ho ale hodnotit pozitivně – což je trošku zavádějící slovo, – ale ano, povedlo se nejet do hradecké nemocnice, naučit začátečníky sjíždět poměrně slušně všechny sjezdovky a zvládl se také desetikilometrový výlet na běžkách a mnohem více,“ hodnotí kladně jeden z účastníků.
Týden 9. 1. – 16. 1. 2022 by se pro třídy 2. B a 2. C a vybrané členy profesorského sboru dal popsat jako veskrze pozitivní, a to jak náladou, tak bohužel i antigenními a PCR testy odhalujícími nemoc COVID-19 a její mutace. Zmíněné třídy se totiž v doprovodu profesorů Otakara Bárty a Vladimíra Skolila a profesorek Šárky Kletečkové a Jany Hirnšálové vydaly na lyžařský kurz do chaty Svornost v Krkonoších. I přes přísné dodržování veškerých hygienických předpisů a nařízení (nošení respirátorů, předodjezdové testování apod.) mezi studenty čtvrtého dne pobytu propukla nákaza, což vedlo k předčasným odjezdům některých účastníků. Ostatní si ale i přes všechny útrapy s tím spojené zachovali veselou mysl a akci si náležitě užili.
Povětrnostní podmínky
Kurzu počasí přálo hlavně ze začátku, kdy teploty dosahovaly příjemných hodnot pod bodem mrazu a obloha zásobovala sjezdovky pravidelnými dávkami sněhu, a to hlavně první den. Další dny byla obloha bez mraků, což při teplotách pod bodem mrazu nevadilo, ale později v týdnu už podmínky přestaly být tak přívětivé, teploty se dostaly nad bod mrazu a studenti se dočkali tání, které způsobilo velmi špatný povrch na sjezdovkách v posledních dnech.
Čtyři družstva
Všech čtyřicet sedm studentů, kteří byli na akci přítomni, bylo rozděleno do čtyř družstev, podle jejich lyžařské zdatnosti. Jak nezávisle na sobě poznamenal prof. Bárta i prof. Hirnšálová, největší pokroky šlo pozorovat na družstvu čtvrtém, tedy na začátečnících. Zvlášť je třeba vyzdvihnout výkon Petra Bauera, Radka Václavíka (oba 2. B) a Martina Soukupa (2. C, pozn. redakce), kteří se z téměř rovné sjezdovky U Lesa dokázali vypracovat až na pověstný Hnědý Vrch a Javor. I ve všech ostatních družstvech však bylo znát, že obě zúčastněné třídy jsou plné zkušených a nadaných lyžařů a snowboardistů, kteří precizně sjížděli všechny sjezdovky v areálu.
Běžný den
Den pro většinu účastníků začínal okolo půl osmé až tři čtvrtě na osm, kdy se postupně probouzeli ve svých pokojích. Organizovaný budíček neprobíhal, protože se profesorský sbor moudře rozhodl, že studenti druhého ročníku gymnázia už snad dokážou vstát sami. Následovala snídaně, která každý den probíhala formou švédského stolu. Při této příležitosti vždy jeden z přítomných profesorů oznámil program na den, který byl většinou tvořen lyžováním, běžkováním, nebo procházkou. Po snídani se studenti vydali na svah, kde si rozděleni do družstev a pod vedením jednoho z profesorů užívali mrazivý horský vzduch a krásně upravené sjezdovky. Když už se najezdili na lyžích dolů a na vlecích nahoru dost, byl čas na oběd, na který se účastníci vraceli do chaty. Následoval krátký polední klid a po něm odpolední program, který se často nesl v duchu programu dopoledního, s výjimkou občasných vycházek do okolí. Když ve čtyři hodiny odpoledne přestaly jezdit vleky a pomalu se začalo stmívat, přesunuli se studenti opět na chatu, kde na ně po namáhavém dni čekalo zasloužené volno a později také horká večeře. Den končil okolo desáté hodiny, kdy se vyčerpaní účastníci kurzu přesunuli do svých pokojů a svalili se na své postele.
Nové znalosti
Hlavně členové čtvrtého družstva se za celý týden naučili nemálo dovedností a znalostí, které jim jistě budou užitečné v jejich další lyžařské kariéře. K takovým vědomostem například patří fakt, že na sedačkové lanovce není potřeba si vozit vlastní gumicuk, ale je tam sklápěcí zábrana, kterou je třeba zavřít, protože jinak lyžař vlekaři přivodí infarkt a sobě přinejlepším zlomenou nohu. Nutno dodat, že tato informace byla třem nejmenovaným studentům ze čtvrtého družstva naprosto neznámá, a tak při své první jízdě lanovkou zábranu sklopit zapomněli. Naštěstí je však na jejich omyl přítomný vlekař hlasitě upozornil a zabránil tak možné katastrofě. K dalšímu poznatku došlo, když jeden student (opět ze čtvrtého družstva, tato skupina byla mezi účastníky kurzu obecně velmi oblíbená) objevil, že „když se nahne dopředu, tak to jede rychle“. Od tohoto momentu začal této znalosti hojně využívat a stal se z něj postrach celé Pece pod Sněžkou, kterému ostatní studenti začali přezdívat „Kamikadze“.
Odjezd
V neděli 16. 1. se studenti, kteří neodjeli dříve z důvodu nemoci, začali připravovat na odjezd autobusem z Pece pod Sněžkou. Rolba dopravila lyže a zavazadla dolů a účastníci sešli za ní. Autobus, který z Prahy přijel, s sebou přivezl třídy 1. A a 1. B, na které čeká zážitek podobný tomu, který si prožily druhé ročníky. Nezbývá než doufat, že tyto třídy svůj kurz prožijí s pozitivním myšlením, ale s negativními výsledky testů. Přejeme jim příjemný pobyt a co nejvíce nabytých lyžařských vědomostí!
sepsal: Martin Soukup, 2. C
